SonetDuo
Jak a proč vznikl tento podivný název naší kapely?
V dobách mého raného mládí, v dobách tzv. reálného socializmu, byl československý trh zaplaven technikou různé kvality a pochybného vzezření. V šedesátých letech minulého století ovládl české prodejny magnetofon s designem úměrným své době: Těžká, železná krabice plná elektronek a drátů, z horního pláště na vás mrkalo velké zelené „rybí oko“. Jednoduché ovládání, které musel zmáknout i technicky nezdatný uživatel, spouštělo dva kotouče na kterých se černala páska skoro připomínající tu z psacího stroje. Materiál – dřevo, železo, hliník, bakelit, byl příčinou různých rušivých pazvuků.
Ale já nechci a ani nemohu hanět tento přístroj, protože on byl můj dobrý kamarád, který do mě vlomil lásku k hudbě a texty, ze kterých dodnes čerpám. Linuly se z něj tóny všech možných oblíbených žánrů, v podání kapely mého tatínka, které se hrají dodnes a které i my máme ve svém repertoáru.
Dal nám také svoje jméno – SonetDuo, jako upomínku na tyto časy.
Už ho nemám, ale nikdy na něj nezapomenu.
A tady ho máme, fešáka.
Jak a proč vznikl tento podivný název naší kapely?
V dobách mého raného mládí, v dobách tzv. reálného socializmu, byl československý trh zaplaven technikou různé kvality a pochybného vzezření. V šedesátých letech minulého století ovládl české prodejny magnetofon s designem úměrným své době: Těžká, železná krabice plná elektronek a drátů, z horního pláště na vás mrkalo velké zelené „rybí oko“. Jednoduché ovládání, které musel zmáknout i technicky nezdatný uživatel, spouštělo dva kotouče na kterých se černala páska skoro připomínající tu z psacího stroje. Materiál – dřevo, železo, hliník, bakelit, byl příčinou různých rušivých pazvuků.
Ale já nechci a ani nemohu hanět tento přístroj, protože on byl můj dobrý kamarád, který do mě vlomil lásku k hudbě a texty, ze kterých dodnes čerpám. Linuly se z něj tóny všech možných oblíbených žánrů, v podání kapely mého tatínka, které se hrají dodnes a které i my máme ve svém repertoáru.
Dal nám také svoje jméno – SonetDuo, jako upomínku na tyto časy.
Už ho nemám, ale nikdy na něj nezapomenu.
A tady ho máme, fešáka.
